V Lake District leží 60 jezer

Oblast jezer Lake District se rozkládá na severozápadě Anglie a patří mezi oblíbené a vyhledávané turistické oblasti. Svou rozmanitostí si získala srdce mnoha dobrodruhů i víkendových rekreantů. V roce 1951 zde byl na rozloze 2240 km2 vyhlášen národní park Lake District, který má za úkol ochraňovat řadu vzácných biotopů, které jsou důkazem o tisíciletém lidském osídlení.

V této hornaté krajině je rozeseto kolem 60 jezer, podle kterých dostala také svůj název. Zdejší hory jsou nejvyššími v Británii a jejich holé vrcholy místy dosahují výšky přes 700 metrů nad mořem. Právě zde se zvedají také tři nejvyšší anglické vrcholy: Scafell Pike (978 m), Sca Fell (964 m) a Helvellyn (950 m). Přestože v této oblasti najdeme množství přírodních nej, potkáte zde jen velmi málo lidí. Například údolí Wasdale je jedno z nejzapomenutějších míst, i když se zde nachází nejhlubší anglické jezero Wast Water (-79m). Jezera, která leží v jižní části národního parku jsou obklopena kulatými nízkými pahorky, které během let vytvarovaly ledovce. To má za následek vznik mohutných vodopádů. Kromě velkých jezer najdeme v této oblasti také úplně malinká jezírka, která se někdy rozprostírají téměř až na hřebenech hor. Dobrým příkladem je například jezírko Sprinkling Tarn ležící v nadmořské výšce 700 metrů.

Díky rozlehlým močálům a rašeliništím, hlubokým jezerům a tmavým lesům se tato oblast po staletí vyvíjela zcela izolovaně od okolní Anglie. V době kamenné lidé začali mýtit lesy na pobřeží. Není to tak dávno, co byly v údolích Ullswater a Langdale objeveny ve skalách rytiny podávající svědectví o prehistorických aktivitách v době před 5000 lety. V Ullswateru byly nalezeny rytiny oválů nejrůznějších velikostí spojené rytými liniemi, které zde zanechali ranní osadníci. V Langdale jde zase o rytiny spirál a kruhů, které údajně ale nesouvisí s megalitickými kruhy, které se v národním parku také nacházejí. Podobné rytiny byly objeveny i v Irsku a jižním Skotsku.

V období mezi 1.-4. stoletím byla Anglie okupována Římany, kteří v této nehostinné oblasti vystavěli první dvě silnice. Římany následně vystřídali Normané, kteří zde vykáceli většinu stromů, aby mohli stavět své lodě. Vše pak dovršili mniši z cisterciáckých klášterů Furness a Byland, kteří pokračovali v kácení, aby měli pastviny pro svá stáda ovcí. V té době totiž obchod s ovčí vlnou velmi vynášel. Na okrajích jezer se pak usídlili taviči železa, kteří vykáceli poslední zbytky zdejších lesů a vytvořili zde doly na olovo a měď. Ty prosperovaly až někdy do roku 1870 a místní lidé se pak věnovali také těžbě břidlice a stavebního kamene. Postupem času se lesní správa i někteří zdejší majitelé pozemků rozhodli, že začnou tuto horskou krajinu opět zalesňovat. Byly zde však zasazeny hospodářsky využitelné jehličnany, které zde do té doby nikdy nerostly. I přesto na některých místech objevíme ostrůvky listnatého lesa, kde se mísí prapůvodní anglické jasany a duby. Tyto stromy vytváří tolik důležitý životní prostor pro jednotlivé rostliny a živočichy, kteří je potřebují pro své přežití a bez nichž by nemohli existovat. Dobrým příkladem je výskyt vzácné červené veverky, kterou jinde v Anglii nenajdete.

Rozsáhlé území je také pokryto lučinami, které představují další důležitý životní prostor. Na této kvalitní půdě najdeme množství nejrůznějších trav a bylin, které lákají určité druhy brouků a motýlů. Nejdůležitější roli zde hraje druhově velmi bohatá senná louka, které je na jaře a v létě posetá pestrobarevnými bylinami s ještě barevnějšími motýly. Vrcholky hor zde pokrývají močály s vřesem a hustými mechovými polštáři. Nejkrásnější jsou hory v létě, kdy zdejší vřesoviště vykvetou svou růžovou barvou. Západní hranici národního parku Lake District tvoří Irské moře. Chráněné jsou zejména písečné přesypy u ústí Ravenglass, kde se líhnou vzácné ropuchy krátkonohé. Duny přírodní rezervace Drigg se zase staly domovem pro kolonii racků chechtavých.