Lodí po holandských kanálech

Lodí po holandských kanálech

Nejsem vodák a na rozdíl od zbytku rodiny jsem to ani nikdy nezkusila. Ovšem proti vodě nic nemám a se svými blízkými chci trávit dovolenou společně, proto jsem se nechala zlákat nabídkou synovce Petra, který o cestování lodí po vodních kanálech už několik let snil.

Už téměř před rokem začal cestu plánovat a přípravě se pečlivě věnoval. Nejprve se zúčastnil zácvikové plavby na Vltavě, pak si půjčil obytný hausbót na Vltavě na víkend s celou svou rodinou, věnoval se i teoretické přípravě a byť se k žádným zkouškám neodhodlal, byli jsme rádi, že náš „kapitán“ je na plavbu dobře připraven. Zvažovali jsme, kam zamíří naše první zahraniční plavba. Někteří by rádi do Francie, jiní do Skotska, další do Benátek a tak došlo na losování. Nizozemsky naladěná část výpravy zakřičela „hurá“, když vítězný los padnul na Holandsko.

1.den
Sotva jsme přejeli holandské hranice, ihned sledujeme úžasné představení, které nás čeká ještě mnohokrát. Semafory a zvukové hlásiče oznamují všem motoristům, že nyní mají přednost lodě, tudíž veškerá doprava na silnici se zastaví, zvedne se most a kanálem proplouvají jachty, nákladní lodě a výletní plachetnice oběma směry.

Fronta na frekventované dálnici narůstá, ale nikdo neprotestuje. Všichni trpělivě čekají, až se vozovka vrátí do původní polohy a pak se kolona plynule rozjede, nikdo nespěchá, nepředjíždí, každý dojede do svého cíle… V našem případě do sympatického přístavu v sousedství Goudy. Tam zacouváme autem k lodi a přehodíme svá objemná zavazadla na palubu. Auto pak na nás týden počká uzavřené v kryté hale.

Zabydlujeme se – loď nás nadchla – vybíráme si kajuty, jsou tu dva záchody, sprcha, plně vybavená kuchyňka a velká společenská kajuta, celá prosklená. Představovali jsme si mnohem méně místa a nakonec ani ta kajuta není malá, vlastně tam jsme jen v noci. Máme tu pohodlí, které jsme nečekali a velmi potěšeni vyplouváme. V obydlené části obdivujeme krásné domečky s upravenými, rozkvetlými zahrádkami, u každé je kotviště aspoň pro malou loď a z druhé strany je garáž pro auto, i když celé Holandsko jezdí na kolech. Všude je bezvadný rozhled do kraje, jak říká s oblibou dcera „je tu lautrrovina“. Blízko jezera sledujeme různé vodní ptactvo, větrné mlýny čerpají vodu, ovce a krávy se líně povalují mezi kanály…

2.den
Hned ráno oceňujeme to pohodlí, nemusíme nic balit a od snídaně sledujeme krajinu za oknem. Lije. V suchu a teple si prohlížíme domy s vkusnou výzdobou za okny, předzahrádky, spoustu tvrdé lidské dřiny ukrytou v budování kanálů, díky nimž vše funguje a na nichž závisí jejich životy. Po dešti je vyjasňuje. Podjíždíme, někdy velmi těsně pod mosty, někdy se kvůli nám zvedají, někdy se dokonce silnice otáčí. Jelikož proplouváme okolo nejfrekventovanějšího letiště v Evropě, startují nám nebo přistávají každou chvíli nad hlavou obrovská létající monstra. Dokonce vidíme svítící rozletovou ranvej a na ní rolující letadlo – za chvíli už hučí do dáli. My frčíme rychlostí 10–15 km/h. Je to ideální, protože vše si stihneme prohlédnout i vyfotit. Okolo hřebčince obdivujeme rozlehlost a množství ohrad a koní. Během pytlíkového oběda (kdo by se zdržoval s vařením) proplouváme zdymadlem, které je branou do Amsterdamu. Zaplouváme do kotviště a přivazujeme lany loď, protože tu budeme do zítřka…

3.den
Noc v přístavu byla tichá, ani nešplouchlo. Zato ráno je zataženo, chvílemi lije jak z konve a hned zase nic. V devět nás pouští sousední jachta z nočního kotviště a z lodi si prohlížíme přístav – staré budovy, čínskou restauraci, námořní muzeum Nemo. Pak zíráme na několikaposchoďovou zaoceánskou loď, která má jistě i bazén a na nejvyšší palubě síť okolo basketbalového hřiště. Pak už vyjíždíme na jezero a poměrně dost se houpeme na vlnách.    Do Naardenu přijíždíme ve 13 hodin. Po cyklostezce jdeme asi kilometr pěšky mezi ohradami s boubelatými ovcemi a jehňaty. Začalo dost pršet, ale je teplo a za chvíli už zase schneme. Ve městě malých uliček se fotíme se sochou J.A. Komenského od Vincence Makovského a zavítali jsme též na zahradu Komenského muzea (tudíž jsme na české hroudě). Tolik, co se týká historie.

Na další cestu jsme vypluli ve čtyři hodiny, vracíme se na jezero na křižovatku vodních cest a začínáme dělat „protihoupací“ opatření  –  úklid židlí na horní palubě, úklid všeho, co by mohlo někde spadnout, někteří jdou raději spát a kapitán Petr bude kormidlovat z vnitřní kajuty.  Již po několika minutách se naše loď jedoucí na plný plyn dostává do větru a vln, které se tříští o kýl a zalévají přední okna až po střechu. Mužská část posádky má „oči na šťopkách“, aby skrz vodu zahlédli červenou a zelenou bójku, mezi kterými musíme proplout, abychom udrželi směr nebo aby zahlédli včas jinou loď a stihli se vyhnout, i když kapitán razí heslo „raději se srazit, než vyměknout jako první“. Pevně věříme, že to myslí s nadsázkou. Mezi tím vším se objevují na vodě praporky označující jakousi překážku nebo nebezpečí, což se mezi množstvím vody v oknech ani nedá rozeznat. Chlapi se baví – konečně trochu adrenalinu. Přes rozbouřené jezero Markermeer se k 18. hodině blížíme k tajemnému ostrovu. Vlny však nepřestávají.

Šťastné zakotvení v klidu přístavu na ostrově Marken: Rybářský ostrůvek jak z minulého století si zachovává původní ráz. Věnují se tu chovu ovcí a tradičním řemeslům. Uličky jsou tu tak úzké, že se místní obyvatelé dostávají domů jen na kole. Po procházce jsme se všichni sešli u jednoho stolu v místní stylové hospůdce. Bylo tu dobře, veselo, vyprávěly se zážitky z různých cest, ba i nějaká ta vodácká latina…

4.den
Noc byly klidná a ráno slunečné, vítr se proháněl mezi kudrnatými mráčky. Koupili jsme si pohledy a místní proslulý chléb, který je téměř legendou. Vypluli směrem na Monnickendam, směrem ke kanálům holandského venkova – krávy, ovce, koně, „vůně domova“. Leckde se plížíme těsně při břehu, jsme poměrně veliká loď na zdejší úzké a mělké průplavy. U břehu  je zakotveno hodně hausbótů, v kterých se celoročně bydlí. Zvedací mosty se ovládají a otvírají na různé způsoby. Do jednoho zdymadla jsme se málem nevešli, ale pak zase bylo tak velké, že hladina i s námi stoupla o 1m za 5 minut. Projíždíme oblastí Waterland, sedíme na horní palubě na slunci, relaxujeme. Nahlížíme ze své výšky do příbytků a mnozí místní nám kynou na pozdrav. Je to, jako bychom sem patřili. Ve 13:30 hodin jsme po okružním výletě zpět u nádraží v Amsterdamu.

Nabíráme směr Haarlem.  Kanál Noordzeekannaal je jedním z hlavních, vedoucích přímo k moři. Plují zde velké nákladní lodě, ale je tu už i dost mořské vody, která nám několikrát skropila okna, na nichž zaschly slané krůpěje. Do Haarlemu jsme ke zvedacímu mostu přes řeku Spaarne dorazili v 16:05 a zrovna od 16 do  18 hodin mají pauzu. Šli jsme tedy zatím na pohlídku. Město to bývalo bohaté už podle měšťanských domů okolo náměstí Grote Markt. Zde stojí i velký kostel Sint Bavo, na jehož varhany hrál Handel i Mozart. V radnici naproti kostelu zasedal i soud, proto je zde umístěna socha spravedlnosti. Líbí se nám i to, že zde není příliš mnoho turistů. Podvečer trávíme ochutnávkou sýrů, které jsme si koupili k večeři – voní mlékem. Nábřeží lemují nocující jachty a lodičky všeho druhu. Slunce nás vylákalo na posezení na palubě – svítí ještě v půl desáté večer. Jistě bychom si na tento způsob života bez televize, s časopisem, s knihou, s přáteli, rychle zvykli. Stále je co sledovat – postupně se rozsvěcují okna domů, jak se lidé vracejí ze zaměstnání, čilý ruch je na okolních jachtách. Po nábřeží chodí rozvážní obyvatelé, kteří si nás ze slušnosti nevšímají, aby neobtěžovali, ale vždy jsou ochotni poradit nebo pomoci. Nás už taky svrběly ruce od nicnedělání, tak jsme se s nadšením vrhli na mytí slaných oken, aby byl ráno pěkný výhled.

5.den
Venku je zima, deštivo, ale mraky se jistě zvednou a my se vydáváme do našeho výchozího přístavu. Pomalu hodnotíme náš výlet a uznáváme, že způsob cestování po kanálech je pro poznávání cizí země ideální:
-vidíme vše pěkně zblízka – přírodu i města
- rychlost „ jízdy“ umožňují nejen prohlídku, ale i kloudné foto
- lenoši mohou trávit čas spánkem v pohodlí kajuty aniž by ostatní zdržovali nebo mohou klábosit ve společenské kajutě v suchu a teple, kdo chce, může být na venkovních palubách
- zastavit můžeme téměř kdekoliv
- kuchyň, WC, sprcha jsou stále k dispozici ať stojíme či plaveme

(Jaroslava Zvolánková)

Zaujal Vás deník jedné z mnoha plaveb? Přejete si informace, jak takovou plavbu zorganizovat? Měli byste zájem o zácvikovou plavbu či teoretické školení? Navštivte specializované webové stránky www.dovolenaslodi.cz cestovní agentury SP Praha, specialisty na plavby po celé Evropě. Otevřeno máme 6 dní v týdnu, rádi Vás uvidíme…

- PR článek -

SP Praha s.r.o., cestovní agentura
Komunardů 43
170 00 Praha 7

Tel. 281 932 666, 281 930 708
Fax: 281 930 708, 220 921 278

sppraha@sppraha.cz
www.dovolenaslodi.cz

Článek byl zobrazen 11 062 krát.