Waddenzee

Waddenzee

Waddenzee je část pobřeží na úplném severu Nizozemska - ve Frísku, kde si místní obyvatelé stále zachovávají své prastaré tradice, zvyky a dokonce i jazyk. Waddenzee je jedinečnou mořskou krajinou, kde moře při přílivu vypadá zcela normálně, ale je tak mělké, že při odlivu je možné na tři Fríské ostrovy z celkových pěti dojít suchou nohou po mořském dně.

Moře, které při přílivu zdejší pláže skoro celé zaplavuje, je během odlivu nedohledně daleko. Díky tomu se zde denně pořádají cesty na nedaleké ostrovy po mořském dně. Toto mělké wattové moře na šelfu Severního moře, měnící se za odlivu na souš,  má své kouzlo a přitahuje sem množství turistů z různých koutů Evropy.

Autor: Evert Jan de Kluizenaar

Waddenzee se rozkládá podél nizozemského pobřeží od Den Helderu až po ústí řeky Ems. Zajímavé je, že se tato oblast 2x denně stane mořem a dvakrát zůstane pevninou. Biosférická rezervace Waddenzee se rozkládá na ploše 2500 km2. Jde o pobřežní rovinu, která je protkána množstvím ostrovů, mělčin, písečných nánosů a vodních toků. Hranici oblasti Waddenzee tvoří Západofríské ostrovy Texel, Vlieland, Terschelling, Ameland a Schiermonnikoog, které současně fungují jako ochranný val. Ochraňují tyto mokřady před mohutnými nárazy vln ze Severního moře. Z tohoto důvodu se v těchto místech vytvořila unikátní krajina, která nemá ve světě obdoby. Oplývá rozmanitým ekosystémem, který je však bohužel také velmi zranitelný.

Příliv a odliv slané vody ze Severního moře se tady opakuje každých 12 hodin a 25 minut. Na tomto pravidelném cyklu má zásluhy hlavně Měsíc, který  při své oběžné dráze okolo Země přitahuje tuto vodní masu a jakoby za sebou táhne obrovskou vlnu, která proniká Lamanšským průlivem a také proudí mezi ze severu mezi Skotskem a Norskem do Severního moře. Pokud se střetnou vrcholy této vlny, dojde ke tlaku, který zaplaví mělčiny. Pokud se však střetnou nejnižší body této vlny, bude voda odvedena odlivem.

Z hlediska dějin jsou ostrovy u nizozemského pobřeží poměrně mladé. První písečné nánosy zde byly navrstveny před asi 10 000 lety, kdy skončila doba ledová. Díky působení větru se ale zdejší krajina neustále proměňuje. Velká část dun, které zde dnes najdeme je stará okolo 600 – 900 let. Silný vítr odvane písek ze západní strany ostrovů na východní. Mělčiny se odplavují a poté objevují na jiných místech. Do tohoto přírodního koloběhu a utváření biotopu zasahuje již po mnoho staletí člověk, který zde začal stavět hráze, aby se chránil před nečekaným vysokým přílivem. Později člověku došlo, že tímto způsobem může získat více nové zemědělské půdy pro svou obživu. Některé ostrovní přesypy byly po tolika letech dostatečně zpevněny hustou vegetací, která se zde uchytila. Některé duny jsou chráněny umělými zákryty a pobřežními zdmi, což brání obnově těchto písečných přesypů. Z tohoto důvodu dochází ve starých dunách k úbytku živin a rostlinných porostů. Po druhé světové válce došlo v těchto místech k velkému rozvoji cestovního ruchu. Rekreanti se zde tehdy brodili touto jedinečnou krajinou písečných přesypů a podařilo se jim zdejší vegetaci poškodit natolik, že zde vítr vytvořil rozsáhlé prohlubně. Proto se původní veliké duny staly na mnoha místech malou pahorkatinou, kterou se již nepodaří obnovit.

Autor: Evert Jan de Kluizenaar

Zdejší tzv.amfibická (obojživelná) krajina se přizpůsobila životu jak na suchu, tak i pod vodou. Mezi ostrovy a pevninou najdeme tak vysokou biologickou produktivitu jako snad nikde jinde. Půda na dně této mělčiny je zásobovaná kyslíkem, velkým množstvím živin z jezer Ijsselmeer a Lauwermeer, řek Ems  a Westerwoldse Aa. V těchto vodách se vyskytuje velké množství mikroskopického planktonu, který je základní složkou potravy velkého množství bahenních živočichů. Jde zejména o mušle, plže Hydrobia ulvae, mořské hvězdice a spoustu dalších živočichů vyskytujících se na pobřeží. Když zde po odlivu zbudou kaluže a strouhy, může se v nich dosyta nakrmit i početný rybí potěr, který alespoň není rušen velkými rybami.

Ryby žijící ve zdejších vodách se zase stávají potravou pro jiné predátory, například tuleně. Jsou to jediní savci, kteří obývají zdejší mělčiny. Během jara a podzimu tuto oblast zaplaví 2-3 miliony tažných ptáků, kteří se sem přilétají před svou dalekou cestou ještě naposledy posilnit. Když tato bahnitá rovina vyschne, stane se vyhledávaným cílem pro turisty, kteří ji mohou do sytosti obdivovat. Oblíbené jsou měkké a kluzké pěší túry vedoucí po slatině, které jim poskytují nový horizont. Pro turisty je putováni touto mělčinou nezapomenutelným zážitkem. Na ostrov Ameland nebo Schiermonnikoog se dá během odlivu dojít za asi 3 hodiny. Ostatní ostrovy jsou i během odlivu nepřístupné, jelikož je od pevniny oddělují strouhy naplněny vodou. Na výlety do těchto míst se nedoporučuje chodit jednotlivcům a laikům.  Není dobré se vzdalovat od břehu a brouzdat se strouhami. Vždy je lepší jít s průvodcem, který tato místa bezpečně zná a dokáže vás provést touto bahnitou krajinou. Mimo to návštěvníkům ukáže jedinečnou flóru a faunu, která se zde vyskytuje a mnohdy je ukryta i několik centimetrů pod povrchem. Na některých místech mezi mělčinou a pevninou se rozkládají sytě zelené slané louky, které jsou přirozenými biotopy pro specializované druhy rostlin, jako například hvězdice slanistá. Tyto rostliny se přizpůsobily životu na půdě s vysokým obsahem soli. Dokonce se přizpůsobily také slané vodě Severního moře, které se sem občas při záplavách dostane.

V oblasti biosférické rezervace Waddenzee je mírné mořské klima s průměrnou letní teplotou 17,2 °C a zimní teplotou 1,7°C.  Ubytování je možné na celém nizozemském pobřeží, ale také na rekreačních ostrovech Texel, Vlieland, Terschelling a Ameland. Najdeme zde širokou nabídku ubytovacích zařízení.

Předchozí článek z Nizozemí - Národní park De Hoge Veluwe

Článek byl zobrazen 7 603 krát.